Standartní

Bez tebe...

4. května 2013 v 13:13 | Amélia van Raarová
Zdravím. :)
Tímto článkem bych se chtěla spíš omluvit, protože tu teď minimálně do pondělí nebudu - jedeme k babičce, a tam je pojem Wi-Fi přežitek. ;)
V úterý a ve středu budu s mamkou hlídat dvouletá dvojčata (sestřenice, bratranec) a čtyřletou sestřenici, ale tam naštěstí jeden počítač je, tak se k němu snad na těch pár minut dostanu. :)

To je asi tak všechno, co jsem vám chtěla informačně říct, a teď vás "obšťastním" jednou básničkou...
Je o něm, trochu staršího data, ale já to píšu spontánně, většina z nich byla vytvořena v poznámkách na mobilu, a já si je potom přepsala do notebooku. Což je, když se nad tím teď zamýšlím, mé jediné štěstí...
Je jich asi šest, já budu přidávat po jedné, tak snad vás to neomrzí. Doufám. :)

Básnička se jmenuje "Bez tebe". ;)


Bez tebe umírám a nevinně přihlížím,

Veškeré zlobě, hádkám a lžím

A s každou vteřinou, kdy s tebou jsem

Stoupám k nebesům a třese se zem.



Bez tebe v depresi, smutná a nevinná

Svět je pak tichá pouštní pustina

A s každým úsměvem, co mi daruješ

Štěstí v mém srdci vždy vyčaruješ.



Bez tebe zoufalá, potají brečím,

A pak když s tebou jsem, v naději věřím

V tobě jsem nalezla smysl života

A kdybys tu nebyl ty, zbyla by nicota.

Doufám, že se líbí... Pokud stojíte o další, napište si. ;)
Zatím se tedy loučím, budu se snažit objevit se co nejdříve. :)
Amélia van Raarová

Proč zrovna já?

1. května 2013 v 20:33 | Amélia van Raarová
Ach jo...
Nesnáším ho.
V úterý se choval jako absolutní debil, a já si KONEČNĚ uvědomila, že celou tu dobu jsem pro něj neznamenala nic. Že pro něj víc znamenají terciáni než já.
Říkám si, jak jsem mohla být TAK naivní...

Krvavá tvář

11. března 2013 v 20:54 | Amélia van Raarová
Tak jo...
Jsem tak drobet unavená a líná, ale že jste to vy, a že jste mě o tu básničku včera tak prosili... ;)
Jen malinkej úvod - jedná se o další ze "sérii" básniček, které se mi podařilo sesmolit během té mé nálady... :)
Užijte si to :)
Krvavá tvář
Prsty se marně prohánějí po klávesnici
Měsíční zář
Napsat to umím, však neumím to říci.

Pod vodou

9. března 2013 v 14:20 | Amélia van Raarová
Jo, asi je to zvláštní, že přidávám dva dny za sebou (aby taky ne, dříve jsem měla jeden článek za 14 dní), ale mám teď do zásoby pár básniček...
To mě to zase jednou chytlo a během dvaceti minut byly na světě takové básničky čtyři. Přidávat je budu postupně, a začnu jednou, kterou bych spíš nazvala i písní. Melodii sice nepoznáte, ale můžete si nějakou domyslet.
Jen podotýkám, že je to báseň, která je zpívána melodií pomalou a protahují se poslední slova 1. a 3. verše ve všech slokách :) Což vám asi moc nepomůže, ale já mám potřebu to sem napsat :D
Tak si tu básničku užijte a těšte se na další... O:)

Nad hladinou
Přikrášlené vidění
Vodní krajinou
Se všechno pozmění.

Prosba

16. února 2013 v 14:51 | Amélia van Raarová
Těch několik dní jsem hledala důvod, proč sem napsat. Nějakou zajímavou událost, myšlenku...
Múza mne nezklamala. Obdařila mne poetickou náladou, a to je vaše jediné štěstí, jinak bych se tu nejspíš ještě dlouhou dobu neobjevila...
Krom lenosti se tu vynořil jeden nepodstatný důležitý pocit. Pocit, který mnou cloumá víc, než cokoli jiného.
Možná, že vám ještě dnes odtajním kousek své duše... Pokud by vás to zajímalo O:)
Ale dost řečí - užijte si báseň, na kterou jsem opravdu pyšná (mimochodem, vznikla asi tak před třemi minutami ;D)

Napínám ruce, tam vysoko, k nebi
Ve snaze pochopit, jak běží čas.
Přede mnou tvář, co stále se šklebí
Při pohledu na ní mnou lomcuje ďas.

Ó, Lucy

26. října 2012 v 18:00 | Amélia van Raarová
Je tady básničkářská blbůstka, napsaná asi tak za tři minuty (až přečtete, pochopíte, že nejsem génius, nemá to moc slov :D), když už něco tak hloupá, ani snad ne vtipná, spíš jen... No, to snad ani nestojí za popis.

Ó, Lucy
Jé je,
Rébusy,
Jé je,
Když ona vaří nevím co se se mnou děje.

Tak řekni...

15. října 2012 v 17:35 | Amélia van Raarová
Další báseň, nad kterou jsem strávila asi tak pět minut... :) Skutečně mne to velmi baví ;)

Pokud víš, tak mi dej vědět,
Pokud názor už máš,
Nenech mne tady jen tak sedět,
Mou odpověď už dávno znáš.

Vánoční

14. října 2012 v 17:47 | Amélia van Raarová
Při hodině angličtiny se mi během dvaceti minut podařilo složit jednu píseň, čtyřslokovou nedokončenou báseň jménem Vyznání a tříslokovou básničku s názvem Vánoční. Poezie mne holt chytla, máte smůlu, teď tu chvíli nic jiného neuvidíte :)

O tom už napsalo se mnoho básní,
O tom, jak Vánoce krásné jsou,
Z cukroví mnoho rozbolených dásní,
A kochání se noční oblohou.


Bíle vločky poletují nebem,
Do teplé bundy vlezl mráz,
My všichni spolu zase být můžem,
V takové náladě jde všechno snáz!

Krásné jsou, koledy, dárky,
Však za jednu věc bych to vyměnila,
Jeden den, co mohla bych vzít zpátky,
Kdy duše maminku opustila.

Amélia van Raarová

Zajatec

22. září 2012 v 17:13 | Amélia van Raarová
Další báseň - trochu starší...
Inspirace opět přišla díky nápadu Em Age ("knížková" metoda), tak doufám, že se bude líbit... :-)

Zkoumání

28. srpna 2012 v 12:28 | Amélia van Raarová
Pátrala jsem ve svých dokumentech, a našla jsem tři básničky, napsané již dříve. Slibovala jsem, že je sem dám, a jelikož je můj život teď dosti monotónní záležitost, budu sem přidávat svou tvorbu...
Za inspiraci vděčím Em Age, díky níž jsem přišla na tolik skvělých témat... :-)

Každý to tak někdy má,
Každý rád zkoumá,
Co, jak, proč?
Pro slepičí kvoč?

Probuzení

2. srpna 2012 v 16:22 | Amélia van Raarová
Mě to tak chytlo, vážení... :-)
A proto jsem teď během deseti minut napsala báseň, která se Vám tu za chvíli zjeví, a která se Vám, doufám, bude líbit...
Tak tedy, probuzení... :-)

Spatřila jsem tisíce zázraků,
Věcí, které dělají člověka šťastným,
Však také přišlo mnoho soumraků,
Spánek pro mě stal se prázdným.

Těším se na probuzení,
Kdy budu moci dál hledat,
Místa pro další představení,
Ve kterých dá se mnoho shledat.

Těším se, až otevřu oči,
Světlo světa spatřím,
Vždyť kvůli tomu se země točí,
A já proto se s osudem bratřím.

Spánek může být tím, co mě těší,
Ale životu se nevyrovná,
Vždyť ve spánku se máloco řeší,
A to je pro mě velká škodná.

Je to zde první básnička, a tak bych se Vás chtěla zeptat...
Myslíte si, že mi to alespoň trochu jde..? :-)

Vaše na psaní závislá Amélia van Raarová
 
 

Reklama