Únor 2013

V zajetí...

26. února 2013 v 17:08 | Amélia van Raarová |  Deníček
"aneb Konečně už se k tomu dokopala."

Tak jo. Teď už normálně.
Přesně před deseti dny (to už je tak dlouho?) jsem napsala článek (jo, já vím - KONEČNĚ!!)
Byla tu další pauzička (jenom taková malilinká), a dnes jsem konečně dokopala k tomu, sdělit vám ten nádherný pocit, jehož jsem se stala obětí, a o kterém jsem vám něco málo (opravdu málo) naznačila v minulém článku.
(Odpusťte mi ty závorky, ani nevím, co se to se mnou děje O:))

Prosba

16. února 2013 v 14:51 | Amélia van Raarová |  Standartní
Těch několik dní jsem hledala důvod, proč sem napsat. Nějakou zajímavou událost, myšlenku...
Múza mne nezklamala. Obdařila mne poetickou náladou, a to je vaše jediné štěstí, jinak bych se tu nejspíš ještě dlouhou dobu neobjevila...
Krom lenosti se tu vynořil jeden nepodstatný důležitý pocit. Pocit, který mnou cloumá víc, než cokoli jiného.
Možná, že vám ještě dnes odtajním kousek své duše... Pokud by vás to zajímalo O:)
Ale dost řečí - užijte si báseň, na kterou jsem opravdu pyšná (mimochodem, vznikla asi tak před třemi minutami ;D)

Napínám ruce, tam vysoko, k nebi
Ve snaze pochopit, jak běží čas.
Přede mnou tvář, co stále se šklebí
Při pohledu na ní mnou lomcuje ďas.