Tohle je romantika?

4. prosince 2012 v 17:30 | Amélia van Raarová |  Jednorázové
Po delší době jednorázovka, poněkud delší, na téma "Romantika". Pojala jsem to trochu jinak, ale snad se vám to bude líbit... :)

"Hej, Liz!"
Zmateně jsem otočila hlavu. A pak se mi podlomila kolena. To je on! Josh Bark, idol všech osmaček! Málem jsem zaječela.
Přikráčel ke mně. "Jsi to ty, viď? Liz, Liz Parkerová?"
Přikývla jsem.
"Aha. No, víš, jak jsme spolu chodili..."
"Cože?" Že bych chodila s Joshem? Výdyť o mne ani nezavadil pohledem!
"Ale ne!" vyhrkl Josh, jakoby pro něj snad tahle pedstava byla nějak nechutná. "Ale chodili jsme spolu na karate, vzpomínáš?"
Karate? Copak já někdy chodila na...
"No jasně! Už vím! Bylo mi devět, co?" zasměju se nervózně.
"No, víš... Je to dost blbý, předtm jsem si tě nikdy nevšiml, ale... Nechceš si někdy někam..."
"CHCI!" vykřikla jsem a celá třídě se na mne otočila.
Josh se nervózně usmál. "Tak fajn, tak co třeba hned dneska v osm u..."
"Jo, jasně!" zazubila jsem se.
"Počkej, vždyť nevíš, kam jdem."
"No, ale tuším... Chtěl jsi mě vzít... Do kavárny? A potom do kina?"
"Ehm... Tak třeba," mrkl na mne a pak odkráčel se svou partou.


"Bože, bože, bože!!" zaječela jsem, když jsem šla domů se svou nejlepší kamarádkou Vivien. "On pozval mě, chápeš to, mě!! Jenže co si vezmu na sebe, bože? Vůbec nic nemám!"
"Liz, neblbni! Máš spoustu krásnejch hader! Něco vyberem, já ti pomůžu!" Ale neznělo to moc nadšeně.
"Co je? Ty nejsi ráda?" znejistěla jsem.
"Ale jo, vždyť to je fajn!"
"Viv! Já nemůžu za to, že si vybral zrovna mě!"
"Hm..."
"Hej Viv! Měla bys mi to přát! Pozval mě Josh, chápeš? Josh!"
"Hele, proč bych ti to vlastně měla přát?"
"Jsi moje kamarádka!"
"Jo, ale kamarádky k sobě maj bejt upřímný, ne?"
"Jak to myslíš?"
"Pokud mám být upřímná, nejsem ráda, že tam jdeš."
"COŽE? Jak mi tohle můžeš říct? Jsem tvoje kamarádka, něco takového bych ti taky přála..."
"Jo, jenže nic takového se nestane, víš!" a rozběhla se.
"Viv! Počkej!" zakřičela jsem a pokusila se ji dohonit. I přes moje znalosti karate, tělocvik nebyl mou silnou stránkou. Obzvláště ne běh. Po chvíli už jsem soptila a musela zastavit.
"Tak... si... běž... jenom... mi... závidíš..." sípala jsem.

Musela jsem se tedy vypravit sama. Chvíli jsem byla zoufalá, ale nakonec jsem vyhrabala fialové šaty s vršem z flitrů, trochu se namalovala a byla jsem spokojená. Nehodala jsem to hrotit.
A pak už začala ta horší část.
Zaprvé, Josh přišel pozdě. Bylo mi to hrozně trapné, postávat před kavárnou, a vyhlížet ho. Všichni na mne koukali, nejspíš jim dokonce všem znělo v hlavách: "Podívejte se na ní, má rande a její kluk se ani neuráčí přijít..."
Dorazil v půl deváté (!), a měl na sobě fotbalové tričko a džíny. "Promiň, protáhl se mi trénink, ani jsem se nestihl pořádně převlíct."
Snažila jsem se tvářit, že je všechno v pohodě...
V kavárně jsem si objednala Laté a malinový dortík, on nějakou bagetu a colu... Vůbec se s ním nedalo povídat, mluvil pořád o tom svém pitomém fotbale a cpal se jak kdyby týden nejedl.
Když nám číšník přinesl účet, vytřeštil oči a pípnul: "Já mám ale jenom pade..."
Teď jsem pro změnu vytřeštila oči já. On si vzal na naše rande jenom pade? A to si jako myslel, že budem jíst někde v bufetu párky v rohlíku?
"Tak já to ted zatáhnu..." zamumlala jsem k číšníkovi a doplatila zbytek.

Pak jsme zamířili ke kinu. Začalo pršet.
"Nemáš deštník?" zašeptala jsem.
"Hm, naštěstí jo!" zazubil se a vytáhl zelený deštník s logem jeho fotbalového týmu, a schoval se pod něj.
Měla jsem chuť ho nakopnout. A co já? Tohle je gentleman?
Před kinem jsem se zastavila. "Co jsi objednal, zlato?" zažvatlala jsem a pokusila se o úsměv. Nešlo to.
"Hm, takovej akčňák. Jestli ti teda nevadí krev..."
Udělalo se mi špatně. Krev? Akčňák? Co něco romantickýho, bože?
"Super, zlato," zazubila jsem se.

Bohužel, na ten film se NEDALO koukat. Krev tam byla pořád, mluvilo se tam sprostě a... Bože.
"Zlato? Já si jen odskočím, ju?"
"Hm, jafně," zahuhlal s pusou plou popcornu.
A já jsem vyšla ze sálu, přešla toalety a rozběhla se domů. Do očí se mi řinuly slzy. Kvůli takovýmu debilovi jsem se pohádala s Viv? Tohle je romantika?

Amélia van Raarová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 17:51 | Reagovat

Tak to je skvělá povídka.. :-) Vůbec jsem nečekala takový konec.

Jo a na blogu je rozhovor s tebou, z blogu Em Age jsem si půjčila tvou fotku. :)

2 Em Age Em Age | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 18:00 | Reagovat

Tak to je přesně takovej konec, co jsem čekala. :D Už od začátku se mi to moc nelíbilo, ten pan Josh. Vážně podařená povídka, líbí se mi, protože je úsměvná.

3 Em Age Em Age | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 18:00 | Reagovat

[1]: Jasně. :DDD

4 Enitas Enitas | Web | 4. prosince 2012 v 18:50 | Reagovat

No jo, takhle to většinou dopadá s takovejma těma "super idolama". Dobře napsáno. ;)

5 Cielin Cielin | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 19:42 | Reagovat

Myslím, žes to pojala svým stylem :) Už ho prostě máš! :)

6 Markét Darllet * Markét Darllet * | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 19:57 | Reagovat

Tyvado, já zírám. Z tohohle by šel udělat nějaký film kdybys to víc rozepsala. Opravdu jsem nečekala takový konec, ale byla jsem překvapená. :))

7 Luné Luné | Web | 4. prosince 2012 v 20:27 | Reagovat

A myslím, že něco podobného u řady dívek probíhá :)
Hezky napsané

8 Luné Luné | Web | 4. prosince 2012 v 20:27 | Reagovat

A myslím, že něco podobného u řady dívek probíhá :)
Hezky napsané

9 Baush Baush | Web | 4. prosince 2012 v 21:17 | Reagovat

Jo fakt dobrý :) (Jako vždy :) )

10 Dullsinea Dullsinea | Web | 5. prosince 2012 v 8:41 | Reagovat

Bohužel ted nemám čas si to přečíst, chci ti jen v rychlosti odpovědet na komentář u mě. Určitě by mi to nevadilo, naopak :) A děkuju.

Povídku si přečtu, až bude váce času,ale určitě je super.

11 LoLˇCooL LoLˇCooL | Web | 5. prosince 2012 v 9:43 | Reagovat

kráásná povídka,páni tohle si přectu jeste jednou :D

12 Ter)) Ter)) | Web | 9. prosince 2012 v 10:04 | Reagovat

Skvělá povídka! :)

13 Kelíns Kelíns | Web | 9. prosince 2012 v 12:09 | Reagovat

To je moc krásná povídka. Skvěle se četla. Něco podobného se stalo mojí kamarádce :-)

14 DK DK | Web | 10. prosince 2012 v 11:42 | Reagovat

Ahojky, přemýšlela jsem kam ti hodit komentář, abys věděla, že ještě žiju :D Pěkná povídka :) Neboj, nezapomínám pročítat tvé články :)

15 feel-so-close-to-you feel-so-close-to-you | Web | 9. února 2013 v 11:49 | Reagovat

fotbalisti, co dodat :D
něco jsem si chtěla přečíst, když jsem četla tvůj článek o tom, že dobře píšeš a konečně můžu potvrdit, že máš oprávněný důvod, proč si v tom věřit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama