Magicall - 11. část

19. listopadu 2012 v 16:40 | Amélia van Raarová |  Magicall
Divíte se? Já taktéž... Myslím si, že spousta lidí už na tuhle povídku zcela zapomnělo, tak doporučuji si to oživit, i přesto, že se Magicall chýlí ke konci! A myslím si, že o napínavý konec nebude nouze...

"Tak to to dal opravdu najevo!" už jsem ječela zlostí. Byla jsem tak naštvaná. Proč jsem já ta špatná? Co jsem komu udělala?
"Ano dal. Protože teď, když jsi zamilovaná, už ses sem dostala naposled!"

Bylo to, jako by mi někdo vlepil facku. Rázem to ve mne přestalo vřít. V krku mi vyschlo.
"J...Jak to myslíš naposled?" zašeptala jsem.
"Magicall je tu pro ty, kteří jso nešťastní," vysvětlovala Ella. "Zjevuje se spoustě lidem, které nikdo nemá rád. Každý si sní svůj Magicall. Víš, kolik lidí jsme tu už zažili?"
"ALe jak to souvisí s láskou?"
"Láska k nějakému člověku dělá realitu krásnější. Je ti všechno jedno - jestli tě někdo pomlouvá, jestli ti nadává... Máš kromě sebe i svého milovaného. V tvém případě se jedná o Adama."
"Ale já to pořád nechápu!" zamumlala jsem zoufale.
"Magicall je, jak už jsem říkala, pro ty, kteří chtějí utéct z reality. Jakmile chceš ale utéct za svým milovaným, brána Magicallu se ti zavírá. Nepotřebuješ již pomoci."
"Ale já se s vámi chci nadále setkávat!" vykřikla jsem.
"S tím je konec, Emmo," zamumlala Ella.
"Musí existovat nějaké řešení!" křičela jsem.
Ella se na mě chladně podívala. "Samozřejmě, že existuje. A ty ho moc dobře náš. Zamilovala ses, tak sem teď už nemůžeš. To znamená, že pro tvůj návrat..."
"Se musím rozejít s Adamem."

Bylo to hrozné. Ba ne, bylo to šílené. Jak jsem se mohla poloviny svého štěstí? Ať Magicall, tak i Adam pro mne byli nepředstavitelnými zázraky a převraty v mém životě. Nemohla jsem se jednoho či druhé vzdát, to prostě nešlo.
Rozplakala jsem se.
"Emmo!" okřikla mne Ella. "Přestaň brečet! Buďto se s ním rozejdeš, nebo jsi tu naposledy. Rozhodni se."
"Proč jsi tak zlá? Můžu za to, že jsem zamilovala?"
"Ano, můžeš. Co sis nadrobila, to si sněz. Tohle je poslední návštěva Magicallu, Emmo! Mysli přece! Chceš Adama, nebo nás?"
"Nevím!"zakvílela jsem. "Netušíš, jak je to těžké!"
"Kdybys jen věděla," povzdechla si Ella.
Zbystřila jsem. "Cože?"
Ella se pousmála. "Co si myslíš? Že jsem si tohle všechno jen přečetla v nějaké kronice? Já jsem to zažila, Emmo! Byla jsem úplně jako ty!"
"Takže ty jsi... Ty jsi ze světa lidí?" udělalo se mi na omdlení.
Ella váhavě přikývla. "Taky mi bylo třináct..."

Mé dětství bylo hrozné. Táta byl alkoholik, ségra feťačka... Nedokážeš si představit, jak to pro mne bylo tenkrát těžké. A pak jsem oslavila sedmé narozeninny...
Objevila jsem Magicall.
Byl tu Kristián, byla tu Bella. Byli stejně staří... Dováděli jsme na koních, pozorovali hvězdy. Přesně jako ty. Měla jsem Kristiána ráda. Jako ty...
Jenže pak se objevil třídní lamač srdcí. Petr. Byl nádherný, měl blonďaté vlasy a zelené oči, gentleman.. Milovala jsem ho. A on si mne všímal!
Poprvé mne políbil v šatnách. A pak mne zval k nim domů. Povídali jsme si... Rozuměla jsem si s ním líp, než s kýmkoliv jiným...
Jenže nic netrvá věčně. Spolu s první láskou přišla i poslední návštěva Magicallu. Brečela jsem. Válela jsem se po zemi jako malé dítě. Řvala jsem. Bože, bylo to tak nespravedlivé...
Ale rozhodnout jsem se musela. Zdálo se to být těžké.
Ale rozhodla jsem s pro Petra. Věřila jsem mu, milovala jsem ho. Hned po obrečení poslední návštěvy jsem se vydala k němu domů... Potřebovala jsem jeho objetí...
Jenže co se nestalo. Válel se tam s nějakou hloupou, bloňdatou courou. Začala jsem na něj ječet, on hned vyskočil a začal se mi omlouvat, přesvědčovat mě. Já mu vlepila facku a utíkala domů. Zmizela i ta poslední špetka naděje, špetka štěstí.
Matku postihla rakovina, sestra už dávno podlehla kamarádovi jménem Heroin. Táta se od nás odstěhoval.
Přestala jsem chodit do školy. Zůstala jsem sama. Denně jsem chodila za mámou do nemocnice. Ale k čemu mi to bylo?
Nejedla jsem. Nespala jsem. Nemluvila jsem.

A pak se stal zázrak... Opět jsem se tu ocitla. Bylo to logické, i když nepředpokladatelné. Porušila jsem tím základní princip a zásady Magicallu! Vybrala jsem si život na zemi, a octla jsem se tu zase."

"A pak jsi se rozhodla zůstat," rozplakala jsem se.
"Ano. Pak jsem se již rozhodla zůstat."

Amélia van Raarová
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 19. listopadu 2012 v 17:24 | Reagovat

A teď co si vybrat? Dokonalý život v Magicallu, kde nejsou žádné starosti... Anebo tvrdou realitu, ve které je však Adam? Jsem moc zvědavá, jak to dopadne.

2 Em Age Em Age | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 18:33 | Reagovat

Jej, tak teď jsem tak napjatá, jak se rozhodne Emma! Hlasuju pro Magicall.
Je to jako žít v Zemi Nezemi.
Tohle je tak parádní povídka, Amélie. :)

3 Cielin Cielin | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 19:13 | Reagovat

Ehm, málem jsem zapomněla, co se stalo minule :D
Já bych volila Magicall :D

4 Houbička Houbička | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 17:13 | Reagovat

Skvělé :)

5 Baush Baush | Web | 20. listopadu 2012 v 18:08 | Reagovat

Tak jsem přečetla všech 11 dílů, hihi :) Je to fakt dobrá povídka, myslím, že speciálně v tomhle díle jsi to vysvětlila. Protože jsem přemejšlela nad tím, že by Adama čistě teoreticky vzít do Magicallu. Já bych se vybodla na Magicall a zůstala na Zemi. :)

6 Baush Baush | Web | 20. listopadu 2012 v 18:11 | Reagovat

Jo a děkuju za tvojí pochvalu :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama