na Blog.cz

Máme docela hodně společného, jelikož taky s víc rozumím s klukama a ve třídě se každý přetvařoval, řekla bych, že už to ani nejde bez toho... Když se ale přetvářky zbavíš, každej bude vidět do tvého soukromého života a připustíš si ostatní moc k tělu... a to není dobrý... :(

Na základce, jak sis sama mohla přečíst, jsem taky taková byla. Zapadala jsem do třídního kolektivu, ačkoliv mi občas říkali šprtko, protože chytrostí jsem tam opravdu nepatřila :D

Já jsem nikdy nedokázala vyrobit tak dokonalou přetvářku. Vždycky se našel někdo, kdo mě začal šikanovat, a vždycky jsem se tak stala outsiderem, mám to prostě v krvi. ...

Já nevím, se šikanou jsem se v naší třídě nesetkala, nemusela jsem se nijak přetvařovat a myslím, že se u nás nepřetvařoval snad nikdo. Devět let ty lidi znám, tak by byl docela šok, kdyby si hráli na někoho úplně jinýho. Každej má svý chyby a nedostatky, ale taky přednosti. Buď mě budou mít lidi rádi takovou, jaká jsem, anebo ať se se mnou nebaví. Takhle se poznají praví kamarádi, že se před nimi člověk může chovat přirozeně.

no já měla jen jednoho kámoše.. ale ani ne moc kamarádek a nikdy tu nejlepší.. až do teď..:-) Takže se vždy našla šikana nebo tak.. protože naše kluky ve třídě jsem nechápala..

Já myslím, že každý se na blogu chová jinak, ať už přirozeně nebo se schovává pod maskou. I když já si nejsem jistá, jestli jsem se nějak zvlášť změnila. S maskou se setkávám určitě. Třeba jedna holka od nás ze třídy je děsná... Tváří se jako tvoje kamarádka, za zády tě pomlouvá a využívá. Válečnou sekeru jsme zakopaly jen tak aby se neřeklo, ale i tak to mezi námi pořád kapku skřípe. :D
S klukama jsem byla taky hodně dlouho, v jednu dobu jsem se s nimi i prala a všechny je přeprala. :D Teď se modlím, abych s nimi neměla problémy. Obzvláště s jedním, toho nezajímá, jestli jsem holka. Když ho někdo nasere, prostě do něj začne kerovat. Promiň za sprosté výrazy. :)
Jinak outsider nejsem, mezi kluky oblíbená nejsem, holek nás je jen osm. Dělám si svoje, mám tam kamarádky a nějak se všichni bavíme. Těžko vysvětlit ten náš vztah. Každopádně tam máme jednu holku, kterou kluci šikanovali. Jak vyrostli, přešlo je to, i když sem tam nějaké narážky mají. Já proti ní nic nemám, je v pohodě, ale myslím, že ona se přetvařuje hodně. Naučila se skrývat bolest. Nevím, jestli je ráda, když se jí zastanu, ale alespoň jí nechají.

Na blogu je lehčí ukázat své lepší já.
Když se projevíš moc mile v reálu, okolí si hned začne myslet, že si k tobě můžou dovolit všechno.
Když se projevíš mile na blogu, získáš si tím přátele. Je to divné, ale je to tak...
Navíc, když píšeš, máš čas si promyslet každé slovo, opravit je, zvolit jiný výraz, smazat a přepsat.
Ale ve skutečnosti ti něco ujede, aniž bys chtěla, občas plánceš pitomost, kterou bys okamžitě chtěla vzít zpátky, setkáváš se s okamžitýma reakcema lidí, aniž bys stačila něco vysvětlit...
Blog ti umožňuje, dát ze sebe to lepší.
A mimochodem, máš moc příjemný blog, i vizuálně, krásná sluneční barva stránek a to záhlavíčko je nádherné.

V naší třídě máme skvělý kolektiv a podle mně se nikdo ani nepřetvařuje, není to potřeba. Nevím jestli to je tím že jsme dospěli do věku kdy se holky baví normálně i s kluky a kamarádí se s nimi. Ale doufám že to takhle zůstane. Je to skvělé, mrzí mě že to takhle není všude...