Magicall - 8. část

2. srpna 2012 v 16:02 | Amélia van Raarová |  Magicall
Napínavé části dvou povídek pokračují... :-) Tentokrát opět Magicall...


Ella mi v prvním momentě padla kolem krku. "Já jsem tak ráda, že jsi zas tady!" šeptala. Pak se přihnala i Isabella, a následovalo stejné dlouhé objetí. Ale tohle bylo jiné. Nebylo to jako s Adamem. Nebylo to… tak upřímné, jako kdyby mě Adam měl rád mnohem víc.
V tu chvíli se přihrnul i Kristián.
"Máme pro tebe překvapení," zašeptal.
Odvedli mě do vedlejší místnosti, pokoje, kde jsem spávala. Teď tu však bylo všechno úplně jiné. Od stropu byly zavěšeny cesmínové girlandy, na stěnách byly velké červené mašle a uprostřed se tyčil obrovský vánoční stromek ozdobený stejnými girlandami, ověšený stejnými svícemi, které osvětlovaly chodbu a na tenounkých větvičkách byly zavěšeny tytéž mašle. Na samotné špičičce se tyčilo… jmelí.
Vehnalo mi to slzy do očí. Proč jsem jen nedokázala být šťastná? Vždyť to bylo nádherné, byla tu spousta dárků, byla jsem tu s lidmi, které jsem mívala nejradši na světě. A přesto tu chybělo to nejdůležitější. Já a Adam. Byla jsem na něj tak upnutá. Ale vždyť jsem sem chtěla! Chtěla jsem tu být, bylo to to jediné, co jsem si přála. A teď..?
"Ty nemáš radost?" podivil se Kristián.
"Mám, samozřejmě že mám," zašeptala jsem.
"Tak se pojď podívat na ty dárky!" vybídla mě Ella.
Všechny byly krásné. Dostala jsem zbrusu novou koňskou výstroj, troje šaty (jedny modré se stříbrnou výšivkou, jedny červené se zlatou výšivkou a jedny žluté s pravými křišťály), náušnice s pravými diamanty a nový dalekohled. Ještě před pár měsíci bych se snad zbláznila radostí, teď bych však všechny ty dárky vyměnila za Adama.
"Líbí?" tázal se rozjařeně Kristián.
Přikývla jsem. "To víš, že líbí!" chtěla jsem vykřiknout a obejmout ho. Ale nešlo to. Podařilo se mi ze sebe dostat jen ubohý vzlyk.
"Proboha Emmo!" vyjekla Isabella. "Co se stalo?"
"Já… Víte já…," mumlala jsem mezi vzlyky, ale nedokázala jsem ze sebe vypravit jedno kloudné slovo.
"Pojď se posadit," vybídla mě Ella. Bez odporu jsem padla do červeného křesla.
"A teď nám řekni, co se stalo," vybídl mě Kristián.
Chvilku jsem se rozmýšlela. Mám jim to vůbec říct? Má to cenu? Pochopí to?
Nakonec jsem ale nevydržela. Potřebovala jsem se někomu svěřit.

Napínající Amélia van Raarová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 2. srpna 2012 v 16:54 | Reagovat

Tyvle, ten Adam mě začíná štvát. Já jsem vždycky fandila Kristiánovi. :D

2 Satine Satine | Web | 3. srpna 2012 v 16:04 | Reagovat

Hodně napínající Amélia! :D Vážně nevím, ze které z povídek jsem víc napjatá. :D A k prvnímu komentáři - to já zase spíš měla radši Adama. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama