Duše (3. část)

28. července 2012 v 11:30 | Amélia van Raarová |  Duše
Po malinké pauzičce, kterou jsem strávila u kamaráda na chatě v Rožmberku (chata se vstupem do řeky, hm... Akorát byla dost ledová) tu pro Vás mám další díl povídky Duše... :-)
P.S. Zase je to kratší, aby těch částí bylo víc... :-)

Tížilo mě to celou noc. Jako by to byla nějaká noční můra, kterou jsem nemohla vypudit z hlavy. Lukáš se takhle netvářil normálně, tím jsem si jistá. A podle všeho to ani nedělal úmyslně. Bylo tedy jasné, že ho něco ovládalo.
Ráno při snídani bylo všechno jako obvykle. Seděli jsme u stolu, polykali rozmáčené kornfleksy a srkali horký černý čaj. Mamka všem balila svačiny do ubrousků, táta si četl denní tisk, a já s Lukášem jsme byli zticha. On to dělal vždycky. A já jsem ho místo povídání dnes pozorovala. Ale nebylo na něm nic moc zajímavého - až na to, že snídani hltal třikrát rychleji než táta, horečně něčemu přikyvoval, i když nikdo nepromluvil ani slovo a…
"Bum!" To se náš starý modrý hrnek roztříštil o dlažbu.
"Proboha Eriko!" vyjekla máma a popadla smetáček. "Musíš být takový nemehlo?"
Zatímco se sunula po dlažbě se smetáčkem, pomalu jsem se z toho vzpamatovala. Rychle jsem pohlédla na Lukáše. Nic. Už zase vypadal normálně. Ale předtím… Byla jsem přesvědčená, že jsem to viděla. Určitě. Zase byl v transu. Tu sekundu předtím, než se hrnek roztříštil nasadil ten výraz, kterého jsem se tolik bála. Ale bylo to mnohem děsivější než normálně. Neměl jen jiný výraz, jako by měl i jiný… obličej. Jeho oči jakoby zčernaly. Neměl je už kalně zelené, ale černé. Ten pohled… jakoby tu vůbec nebyl. Jakoby z něj na malou chvíli zbylo jen tělo.
Vyjekla jsem.
"Co se zas stalo, prosím tebe? To s tebou šijou čerti nebo co?" okřikla mě máma. "Koukej si vzít svačinu a utíkej do školy. Nebo přijdeš pozdě."

Amélia van Raarová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 empty--island empty--island | Web | 28. července 2012 v 13:41 | Reagovat

Dájinko! Já jsem si zaboha nemohla vzpomenout na adresu tvého blogu. Věděla jsem, že je tam Amélia, ale ten zbytek... takový zvláštní jméno. :D Doufám, že se na mě nezlobíš. Jsem strašně ráda, žes mě našla a já teď vím, jakej máš blog ty! :)

2 empty--island empty--island | Web | 28. července 2012 v 13:51 | Reagovat

Tyvle, to ho něco ais posedlo, že?? :O To je úžasnej nápad, na konci jsem se začala trochu bát. :D Těším se na pokráčko!

3 Satine Satine | Web | 28. července 2012 v 13:55 | Reagovat

Začíná to být hororový! :D Moc se těším na další díl. :)

4 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 29. července 2012 v 16:10 | Reagovat

Pár slůvek na mě působí příjemnou věčností. Je zvláštní utápět se ve tvojí fantazii. Trochu děsivé, ale přesto nádherné. Černé oči.. začínám se lehce bát :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama