Duše (2. část)

22. července 2012 v 18:43 | Amélia van Raarová |  Duše
Po malinké pauzičce je tu další (a teprve druhý) díl povídky jménem Duše :-) Pokud Vám unikl minulý díl a měli byste zájem, máte možnost si ho přečíst ;-) Tahle část je sice (po minulé kraťounké) hodně dlouhá, ale nechtěla jsem to trhat po věě, a tak jsem to tedy trhla po odstavci, no... A tenhle odstavec byl dlooouhý :-) Ale nebudu to zbytečně okecávat...

"L…Lukáši?"
"Co je zas?"
"M…Můžu s tebou mluvit?"

"Proč?"
"Jen tak."
"Tak pojď, pojď dál," zamumlal a já jsem vstoupila.
Jeho pokoj se mi vůbec nelíbil. Nešlo snad o to, že tu měl všechno do zelené, zelená mi nevadila, ani snad o to, že tu měl na stěnách pověšené svoje vlastní obrazy, jeho umění jsem milovala, ale šlo o ten… nepořádek. Či chaos, nebo jak to nazvat. Měl tu příliš věcí. A bylo jich příliš venku ze skříní. Po posteli se válelo oblečení, mísilo se spolu s učebnicemi, na stole byl zase rozepsaný domácí úkol, hromada knih, a další oblečení, a co se týče podlahy, o té radši ani nemluvím… Všechny skříně a poličky, které byly zakoupeny právě na uskladnění těchto věcí, byly pochopitelně prázdné.
Jediný čistý kout byl však u okna. Ano, zde se totiž nacházel jeho malířský stojan. Vedle něho další stoleček, na něm se však nacházelo všechno jako obvykle. V zeleném kelímku byly čistě umyté štětce, vedle nich barvy akvarelové, poté podle barev vyskládané tempery, olejové pastely, suché pastely, anilínky a pod stolem zásoba nových pláten. Všechno pěkně na kopičkách. Na svůj umělecký koutek (a tím pádem i na jeho úklid) si totiž potrpěl.
Stál vedle stolku. Na sobě měl umolousané černé tepláky, proužkované zeleno-černé tričko a ve tváři ten stejný, podivínský výraz, který mě tolik trápil.
Mě si zřejmě vůbec nevšiml. Jakoby už to byl rok, co jsem klepala na dveře pokoje a dožadovala se, aby mě pustil dovnitř.
"Lukáši!" vykřikla jsem. Zděšeně sebou trhl.
"Co proboha blázníš, Eriko?" okřikl mě.
"Promiň, já jen… Už zase jsi vypadal…"
"Jak?"
"No, však víš… Kalné oči, linka místo rtů…"
"Nevím, o čem mluvíš."
"Ale no tak Lukáši! Přece si uvědomuješ, jak vypadáš, že jo? Uvědomuješ si, že se zamračíš, že zvedneš obočí…"
"Samozřejmě."
"Tak si taky přece musíš uvědomovat, že, já nevím… nezaostřuješ, pusu máš rovnou jako přímka a…"
"Sakra Eriko, to je nesmysl! Máma ti říkala, že si nemáš vymýšlet! Jestli je to nějaký tvůj blbý pokus o žert, tak se ti to fakt nedaří!"
"Ale já si nevymýšlím!"
"Tak o čem tu žvaníš? O jakém kalném pohledu, o jakých rtech? To je nesmysl, Eriko!" Prudce se mnou zatřásl.
"Není, a ty víš, že není! Lukáši, něco se s tebou děje! Prosím, řekni mi to! Prosím!"
"Fakt se chováš jak malý děcko," povzdychl si a vystrnadil mě z pokoje. Prudce za sebou práskl dveřmi.
"Já vím, co se s tebou děje, Lukáši! Vidím to!" křičela jsem přes dveře a bušila do nich pěstmi. "Vím to, vím -
Můj křik přerušilo hlučné dupání, jak se někdo snažil vyšplhat do schodů. Rázem se spustil křik - ne však můj, ten křik patřil mé mámě.
"Proboha zbláznila ses?" vyjekla a zatřásla se mnou, jako Lukáš.
"Ne, mami, ale Lukáš, on má ten pohled!"
"Jaký pohled?"
"Ty kalné oči, a tu pusu a -
"Prosím tě, co to povídáš? Lukáš je úplně normální, není to žádný blázen!"
"Já vím, ale když mlčí, tak má takový pohled!"
"Když lidé mlčí, tak se často tváří jinak, než když mluví," zapražila mě matka. "Koukej si přestat vymýšlet a hlavně tu přestaň řvát jako nějaký pavián! Nejsi v tomhle domě sama, chápeš to?"
Když se máma zlobila, nebylo o čem diskutovat. Tiše jsem přikývla a odešla jsem do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 22. července 2012 v 22:57 | Reagovat

Další, další, další! Zajímalo by mě, co s ním teda je a jak to dopadne.. Strašně poutavě píšeš. :)

2 Ilma Ilma | Web | 23. července 2012 v 20:18 | Reagovat

Doufám, že nebudeš napínat dlouho.. chci znát pokračování.

3 by-baruss by-baruss | E-mail | Web | 24. července 2012 v 11:11 | Reagovat

Ahoj!Fotíš rád/a? Poud ano,podívej se na můj blog - je tam přihláška do MFS 0.1!
Přeji krásný den.
by-baruss

4 empty--island empty--island | Web | 28. července 2012 v 13:48 | Reagovat

Mám pocit, že mi v tý povídce něco uniká. :D :D Nevím co, ale ten bratr mi ppřipomíná mýho bratra.

5 empty--island empty--island | Web | 28. července 2012 v 13:49 | Reagovat

Mimochodem, ta povídka se mi zatím moc moc líbí! Mrazí mě z ní po zádech a je úžasný, že nikde neděláš žádný chyby. Pamatuju si na tvou povídku Počítám..., ta byla úžasná!

6 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 29. července 2012 v 16:06 | Reagovat

Přání dozvědět se tajemství bratra.. úch, pokud na to ještě dneska nenarazím, pak se asi v noci nesvedu přenést do přístavu snů :-) Nádherné! Strašidelně nádherné!

7 Dívka v nadějích Dívka v nadějích | Web | 1. srpna 2012 v 14:28 | Reagovat

Nádherný teď je to furt napínavé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama