Magicall - 1. část

7. března 2012 v 20:06 | Amélia van Raarová |  Magicall
Tak...
Máte tu první díl povídky Magicall, kterou jsem zveřejňovala na svém minulém blogu. Povídka samotná ještě není dopsaná, ale je jí dost na to, abych vám tu dala (bez toho, abych dopsala další část) asi devět částí... Snad se vám bude líbit ;-)

"Krom snad toho, že máte svůj vlastní svět, existuje ještě jeden - svět Magicall. Je to svět, ve kterém vaše sny a představy existují. Žádné snění, tam je to všechno realita. Kdyby ale tenhle svět nebyl, nesemlelo by se celé tohle životní období."

Uháněla jsem na sněhobílém koni. Kopyta jeho koní si jasně prorážela cestu a zanechávala stopy na zablátěné stezce, po které jsme s Kristiánem jeli. Podívala jsem se na něho. On se na mně usmál. Byl to pocit svobody, ve světě, kde byla svoboda pravidlo. Ve světě, který jsem tak ráda navštěvovala. Ve světě Magicall.

"Dobrý?" Zašeptal, když jsme zastavili ve stájích. Přikývla jsem. "Bylo to krásný," zašeptala jsem dodatečně, jakoby to snad nebylo jasný. Očistili jsme koně a vydali se do zámku, přes chodbu, která vedla rovnou do Hvězdného sálu. S Kristiánem jsme tu sledovali hvězdy, které nikdy nezapadali. Když jste se koukli na oblohu Hvězdným dalekohledem, zpozorovali jste, že ty hvězdy tam pořád jsou. Ve Hvězdném sále byl kruhovitý, prosklený strop, spousta map a hlavně, dva dalekohledy. Vrhla jsem se ke svému. Bylo tam napsáno "Emma", což bylo moje jméno. Mrkla jsem do kukátka. Hvězdná obloha byla až příliš krásná na to, abych se jenom dívala. Měla jsem chuť vzlétnout. A to se mi povedlo. Jakoby mi narostly křídla, já se vznesla a dotkla jsem se toho několika desítek metrů vysokého, proskleného stropu. Hvězdy se klenuly nade mnou a já měla chuť se jich dotknout. Má křídla vystřelila směrem nahoru a…
"Ne!" Zakřičela jsem, ale bylo pozdě. Můj svět se začal vzdalovat a já se navrátila do reality. Jak drsná byla proměna.

Nedokázala jsem totiž ještě přesuny ovlivňovat. Kdyby ano, tak bych teď neležela na posteli. Pravda, byla to drahá postel, se skvělou matrací, ale to mi bylo jedno, protože jsem věděla, že jsem v realitě. Na dveře mi zaklepala máma. "Emmo?" Povzdechla jsem si. Takže všechno bylo zase tak, jako vždycky. "Ano mami?" Zvolala jsem slabě. Máma vešla. "Jenom jsem ti chtěla říct, zlato, že dneska máš to doučování, přijedu pro tebe někdy kolem třetí." "Ale mami…!" Namítla jsem rozhořčeně. "Děje se něco?" Podivila se. "Chtěla jsem to, no… Vyrábět! Dárky a tak! Přáníčka, jmenovky…" blekotala jsem. Byla to pravda. Chtěla jsem mít chvíli klid a pokud by se mi nepodařilo přemístit, alespoň bych měla co dělat. Dárky jsem samozřejmě nechtěla dávat kamarádkám z tohohle světa, protože jsem žádné neměla, ale spíš lidem z… Magicallu. Máma byla hrozně hodná, i táta, ti všichni ho taky dostanou… A zbytek pro rodinu už jen z donucení. Hlavně jsem chtěla tvořit pro Kristiána, Ellu, Isabelu… To všechno byli mí přátelé z Magicallu, kde jsem chtěla strávit Vánoce. Taky. Když jsem tam totiž byla, tady svět v podstatě stál. Nikdo si nevšiml, že tu nejsem a já jsem si užívala. "Emmo? Posloucháš? Dneska máš prostě to doučování, takže žádný vyrábění. Ostatně času máš ještě dost, vždyť je teprve šestého prosince, ach jo…" Povzdechla si. "Teď tě hodím do školy, ale pospěš si. Ať nepřijdeš pozdě. A nezapomeň prosím tě na to doučování…" Byla pravda, že jsem to fakt potřebovala. Často jsem celou hodinu jenom seděla a snila o mém životě, v Magicallu, který byl vlastně zčásti skutečný a pak jsem se divila, jaké mám známky. Bylo mi to vlastně jedno, ale mámě ne. Já jsem měla Magicall. Ten byl skutečný, ale ne úplně. Pořád tu byla realita. A s ní škola. Pro mě, další peklo. A to jsem netušila, co všechno se stane…

Amélia van Raarová
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 8. března 2012 v 16:37 | Reagovat

I když jsem to už jednou četla... tak jsem si to přečetla teď ještě jednou :D ;) nádhera... strašně hezky píšeš :)

2 Satine Satine | Web | 8. března 2012 v 19:08 | Reagovat

Přesně tak, ráda si to taky znovu připomenu. :)

3 Holka v nadějích... Holka v nadějích... | Web | 8. března 2012 v 20:18 | Reagovat

:-)

4 Christie May Christie May | Web | 10. března 2012 v 10:17 | Reagovat

Úžasný nápad, jsem zvědavá co se z něj ještě vyvine :) Čtivě napsané, krásně píšeš, jdu na druhou část! :)

5 Samantha* Samantha* | Web | 19. března 2012 v 20:25 | Reagovat

Zatím se mi to líbí!!:D*

6 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 21. března 2012 v 20:18 | Reagovat

[1]: Ou... (Amélia se červená :-D)
[2]: ;-)
[3]: :-D
[4]: Děkuju... ;-)
[5]: Jé, to jsem ráda ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama